Rozhovor: David Dovhun – Svoboda na vozíku

Verze 2

První rozhovor této rubriky otevírá velmi zajímavá osobnost, kterou je David Dovhun. David je člověk, který má co říct a určitě jeho projekty stojí za to. S Davidem nás spojují tři témata. Prvním je deprese, kterou jsme si oba prošli, druhým tématem je práce na telefonu a třetím je psaní ebooků.

Pěkné odpoledne a pojďme na to 🙂

Ahoj Davide jaká byla tvá cesta k psaní eBooků a proč?

5 let jsem pracoval jako telefonista, operátor v call centru pro banky, pojišťovny nebo různé makléře. Ale nejednou se mi stalo, že mi zkrátili výplatu nebo mi nedali žádnou. S pochybným vysvětlením, nebo změnou smlouvy. Pracoval jsem i 16 hodin denně a nic z toho, to byl hlavní důvod. Pak jsem se rozhodl, že budu dělat něco co mne uživí, baví a s čím mohu někomu pomoci.

Více o Davidově ebooku ZDE….

Kdy jsi sám vypozoroval, že trpíš depresí a na základě čeho jsi si začal uvědomovat, že je nutná změna v tvém životě?

Depresemi jsem začal trpět, když mi bylo 23 let. Vždy jsem se staral hlavně o to, ať mám práci, dostatek peněz na živobytí. A od okolí jsem se začal stranit. A říkal si, mám právo se stranit. Chtěl jsem se litovat. Po přestěhování k rodině se to zhoršilo. Začalo mi to vadit, ale už jsem to neřídil. Propadal jsem se do mizérie. Den za dnem to bylo horší. Rodina mi neuměla pomoct, ale už jim to nezazlívám. Dostalo mne to do stavu, kdy jsem to chtěl prostě skončit. Skočil jsem z mostu, to mne dostalo na vozík. Chvíli klid, ale pak se to vrátilo znovu. Skončilo to druhým skokem. Až když jsem se probral v nemocnici, tak jsem si řekl, že už nechci. Že začnu žít jinak. A začal jsem.

Působíš na mě jako velmi silný a zajímavý člověk, proč si myslíš, že zrovna tebe potkala deprese a kde jsou dle tvého názoru přímo u tebe její kořeny? 

Neřekl bych, že jsem silný člověk. Zajímavý možná ano. Někdy mi příjde, že jsem jak výstavní kus. Byly doby, kdy se mi lidé smáli, že jsem vozíčkář, co jede sólo. Kdy jsem jen ,,chodil’‘ a pil. Nic neřešil. I když jsem padal pod úzkostmi, působil jak blázen. Stejně mi na názoru druhých nikdy nezáleželo. Věděl jsem že druhý den musím, chci žít dál. Jsem od přírody flegmatik a druhé neřeším, maximálně jim pomůžu. Můj bratr mi kdysi řekl, ty bys všechny ubil dobrem. Kořeny už nehledám. Je mi to jedno.

Rozhodl ses, že prostřednictvím svých eBooků ulehčíš život lidem, kteří jsou na vozíku. Je u nás v ČR velkým problémem komunikace s úřady a vůbec celkový život pro lidi na vozíku? Jak to vidíš ze svého pohledu?

Mám jeden eBook zaměřený na příspěvky. 7+1 rada na co, kde a jak žádat… A druhý jsem teď dopsal Jak z depresí jednou provždy. Co se týká úřadů, někdy je to s nimi těžké, zvlášť pokud je úředník úředníkem, ne člověkem. Někteří se vůbec nedívají na Vaši situaci, vidí jen handicap podle tabulek, v horším případě nevidí ani to, protože nemají ani znalost různých druhů postižení. Už se mi stalo, že mi srazili příspěvek na péči z III. na I. stupeň. Kvůli tomu, že jsem trénoval chůzi v ortézách a někdo si usmyslel, že jsem začal chodit a jsem tedy zdravý. S nadacemi mám jen dobré zkušenosti. Díky nim jsem mohl začít pracovat i sportovat. Hlavně Konto bariéry je patronem nás vozíčkářů, ale i další. Druhý eBook to má taky v názvu. Procházel jsem si v životě hlubokými depresemi a i tím, že jsem sepsal jak na ně, chci pomoci jiným lidem. Někde jsem četl, že 4-5 z 5 vozíčkářů jimi trpí. Mimo teda zdravé lidi. V životě na vozíku nevidím v ČR problém. Bezbariérovost, MHD i ochota na poště, v bance i obyčejných lidí se až na výjimky hodně zlepšuje.

Tvé eBooky jsou velmi inspirativní a myslím si, že mohou pomoci mnoha lidem. Téma, jak se dostat z depresí, je v dnešní rychlé době určitě aktuální. Můžeš mi říct, jak jsi přišel na své postupy a metody, jak si s depresí poradit?

Jsem člověk, který má rád klid a pravidelnost. Lituji toho, že jsem se kdysi neupsal na vojně. 😀 Rád dodržuji plán, plním úkoly a cíle, naplňuji vize, lépe se mi takhle funguje. Tím, že jsem byl 3,5 roku bez depresí jsem se rozhodl o tom napsat. Napsat to jako návod pro ostatní. Budu rád když to někomu dalšímu pomůže.

david12

Vím, že tahle otázka je velmi osobní a pokud nechceš nemusíš na ni odpovídat. Ale přesto se zeptám. Když jsem se nacházela v depresivních stavech, tak jsem na vše byla úplně sama, řekla bych, že se ke mě skoro každý otočil zády. Jak to bylo u tebe? Jak s tebou komunikovala tvá rodina, přátelé a zkrátka lidé v tvém okolí? Měl jsi to podobně nebo máš jinou  zkušenost?

U první deprese mne rodina tehdy utvrzovala, že jsem lempl, smáli se, že jsem přišel o práci atd. Kamarádů jsem se stranil já. Po úraze, když jsem je chtěl kontaktovat se už rozkřiklo, že jsem blázen, sebevrah a bůhví co ještě. Dodnes nemám přátele, jen známé. I když, už na tom pracuji.

Nejen, že máme společnou životní zkušenost a to je boj s depresí, ale vím o tobě, že jsi také pracoval jako obchodník po telefonu. Mohu se tě zeptat v jaké tvé životní etapě to bylo? Byla pro tebe práce na telefonu naplňující? Jak bys popsal tuhle profesi?

Bylo to v etapě bez depresí. Ano, bavilo mne to. V prvé řadě jsem to začal dělat pro peníze, ale v první práci jsem slýchával často pochvaly. Takže jsem to vzal za své a dělal to 5 let. Bral jsem to jako příjemnou náplň dne. Bavilo mne lidem prodávat, nabízet, pomáhat jim. Slýchával jsem o tom, že je to práce nevděčná, vlezlá… ale je to jen o tom jak ji berete. Člověk by se měl asi nastavit na to, že opravdu pomáhá lidem s jejich problémy nebo potřebami. Vždyť Baťa taky lidem nabídl boty ještě v době, kdy chodili bosí.

Moje poslední otázka bude, co máš v plánu dál? Dokončil jsi další eBook a rozjíždíš naplno svou stránku Svoboda na vozíku. Jaké jsou tvé další plány a jaké výzvy chceš v životě ještě přijmout?

Untitled design

V prvé řadě chci spustit prodej eBooku Jak z depresí… Je třeba k tomu ještě pár kroků. Měl jsem v plánu udělat nějaký kurz pro lidi s depresemi, ale to jsem si rozmyslel. Po vydání eBooku se chci dát na bezbariérovou mapu, která už sbírá kontakty na www.svoboda-na-voziku.cz . Chci, aby si lidé na mapě mohli najít, co potřebují, podnik, službu. Chtěl bych zmapovat ČR a pak i dál. Rád bych pomáhal lidem, hlavně dětem na vozíku, v případě, že to přinese potřebné peníze. Mám na to pár nápadů. Taky mi teď nabídli, že bych mohl dělat kouče nebo mentora pro lidi s depresemi.

Díky za rozhovor.

Ester Šafránek
Je matkou, manželkou a ženou, která žije svůj život naplno, se vším co jí přináší. Ester působila dlouho na obchodních a manažerských pozicích v oblasti telekomunikací a techniky. Zde získala zkušenosti s prodejem, vedením lidí a školením. Od 14 let píše poezii a věnovala se aktivně 6 let divadlu. Oblast obchodu opustila po závažných zdravotních komplikacích, kdy přehodnotila svůj život a rozhodla se vydat jiným směrem. Nyní se věnuje již 8 let aktivně prevenci zdraví pomocí přírodních zdrojů a působí jako masérka. Nyní se nejvíce věnuje práci s dětmi a těhotnými. Ukazuje lidem cestu, jak se kvalitně starat o sebe a své zdraví. V současnosti vytváří projekty Ženy na víně a Pojďme tvořit lepší svět. Ester je autorkou sbírky básní Jeden den >> a dále ebooků: 13 pravidel efektivní komunikace po telefonu k vydělávání milionů a Jak úspěšně domluvit schůzku po telefonu Více o autorce si přečtětě ZDE Příběh Ester si přečtěte zde >>
Komentáře