Úspěch nebo pocit viny?

Když jsem byla malá holka, tak prostředí, které mě formovalo po určitou dobu, bylo neustálé vytváření pocitu viny. V podstatě za cokoli co jsem udělala odpovědí byl tento stav. Kdykoli jsem v životě něčeho dosáhla pro větší část mé rodiny to bylo nedostatečné, k ničemu, zbytečné. Nesetkávala jsem se s oceněním a povzbuzením. Nesetkávala jsem se s milující náručí a vírou v mé schopnosti a v to co chci dělat, byť by to bylo cokoli. A tak většinu svého života jsem se snažila honit za cíli. Byla to neustálá honba za úspěchem a vždycky když jsem dosáhla čeho jsem chtěla, tak mě nečekala radost z úspěchu a užívání si toho, že jsem něčeho dosáhla, ale prázdnota a vytyčení nového cíle. Uvědomuji si více než dřív, že většinu svého času, ve všem co jsem dělala, byla touha po ocenění od mé vlastní rodiny. Ale nikdy se tak nestalo. Více si můžete přečíst v mém ebooku ZDE

Dění posledních dní mě opět přivádí k mnoha otázkám a získávám na ně odpovědi. Má mysl a hodnocení sama sebe se vyvíjí každým dnem.

Ano nebude to článek o telefonování.

Bude to článek o mém vnímání pocitu viny a o mém vnímání ocenění, tak jak to vidím dnes.

Když jsem byla poprvé těhotná, uzavřela jsem v sobě dohodu. Nikdy nebudu ve svých dětech pěstovat pocity viny a budu je chválit, aby se necítily tak, jako já.

Aby cokoli co v životě budou dělat a bude mít pro ně smysl bylo naplňující a vždy je někdo pochválí a povzbudí, když nebudou vědět, jak dál. Ten někdo bude Máma a Táta.

  IMG_20160928_174215

Pocit viny je nejhorší možný pocit, který znám. A jelikož jsem tomu byla vystavena opravdu vrchovatě nemohu říct, že zmizel, nebo, že jsem to vyřešila. O tom tenhle článek není.

Když se podívám na svůj život a na to co mám za sebou mohu říct, že z reakcí a ocenění druhých lidí, bych mohla říct, že jsem člověk úspěšný. Sama o sobě si to však často nemyslím, ale zlepšuji se.

Psala jsem článek o tom, že limity neexistují a pořád si za tím stojím. Limity si vytváříme pouze my sami. Mým limitem je právě pocit viny. Je to neuvěřitelné, ale pocit viny za úspěch.

Zdá se mi to někdy jako koule na noze, které ne a ne se zbavit. Ale, když tohle vím můžu jít opět dál a dosáhnout té hranice, kde budu spokojená. A to je nechat pocit viny jít.

Nejvíce mě učí můj syn. Na otázku: „Co už umíš?“ Vyjmenuje s naprostou lehkostí dovednosti, které ovládá a ví, že je v tom opravdu dobrý. Říká to naprosto samozřejmě, ničím se nechlubí a jeho dobrý pocit, se kterým to říká není závislý na hodnocení ostatních. On to zkrátka ví a hotovo. To je celé.

Dívám se na něj a uvědomuji si, tu krásu a čistotu. A učím se. Někdy ho tiše pozoruji, jak si hraje a vymýšlí různé nové hry a dialogy.

Už kvůli němu to musím v sobě změnit. Už proto, že on se učí od nás a my, od něj.Rozhodně nechci, aby se tohle naučil. Přeji si, aby takový zůstal.

Ovšem to co se změnilo, je hodnocení sebe skrze druhé. Dnes, je mi srdečně jedno co si o mě kdo myslí. Nezajímá mě to. Jedinou výjimku tvoří mé děti.

Ale jinak mi to je buřt.

ŽIvot je cesta, ať si vybereš, jakoukoli, tak tě dovede k cíli, který ti v dané chvíli náleží

To beru jako velký posun. Beru to jako obrovské osvobození…a možnost zbavit se právě pocitu viny. Jedno po druhém. Hezky krok za krokem.

Co tím chci říct? Ne nebude to mít duchovní závěr.

Pocit viny v nás v prvé řadě pěstují rodiče……jelikož ve světě se s tím setkáváme pořád, může se nás to a nemusí dotknout, ale pokud nás tohle o sobě učí doma, tak potom ho zákonitě budeme mít.

Ocenění…..oceňte se sami a nečekejte na to, že ocenění přijde někde z venku…..možná přijde, ale až potom co se oceníte sami a bude vám to jedno.

A závěrem: Pro všechny lidi na světě je moc důležitá pochvala a povzbuzení. Chvalte své děti, své partnery a rodiče…..u každého se vždycky místo pro pochvalu najde.

Krásný Advent

Ester

Ester Šafránek
Je matkou, manželkou a ženou, která žije svůj život naplno, se vším co jí přináší. Ester působila dlouho na obchodních a manažerských pozicích v oblasti telekomunikací a techniky. Zde získala zkušenosti s prodejem, vedením lidí a školením. Od 14 let píše poezii a věnovala se aktivně 6 let divadlu. Oblast obchodu opustila po závažných zdravotních komplikacích, kdy přehodnotila svůj život a rozhodla se vydat jiným směrem. Nyní se věnuje již 8 let aktivně prevenci zdraví pomocí přírodních zdrojů a působí jako masérka. Nyní se nejvíce věnuje práci s dětmi a těhotnými. Ukazuje lidem cestu, jak se kvalitně starat o sebe a své zdraví. V současnosti vytváří projekty Ženy na víně a Pojďme tvořit lepší svět. Ester je autorkou sbírky básní Jeden den >> a dále ebooků: 13 pravidel efektivní komunikace po telefonu k vydělávání milionů a Jak úspěšně domluvit schůzku po telefonu Více o autorce si přečtětě ZDE Příběh Ester si přečtěte zde >>
Komentáře