Co dělá člověka člověkem

Na toto zamyšlení přivádějí události posledních dní.

Přemýšlela jsem nad životním posláním a do jaké míry odklonění od své životní cesty bolí naší duši a způsobuje lpění na věcech, lidech, situacích, pozicích.

Vše co píši jsou čistě mé pocity a osobní názor, tak jak je vnímám a přicházejí ke mě.

Od mala jsem cítila, asi jako většina lidí, že rozhodně existuje důvod proč jsem tady a že naplnit své poslání je nejdůležitější co můžu od života chtít. Jako dítě jsem toto pociťovala způsobem vedení, které každé dítě má.

Postupem času bych řekla, že v různých obměnách tyto pocity slábly a nebo naopak sílily, vždy to bylo dáno tím, jak daleko od svého životního úkolu jsem se nacházela nebo se nacházím.

Chci tím říci, že každý z nás má svůj životní úkol a ať už je jakéhokoli druhu a my ho neplníme, dle zadání a potřeb naší duše, začneme lpět.

Vidím to hlavně poslední dobou okolo sebe.

Lpění na materiálních statcích, lpění na pozicích a funkcích. Lpění na druhých a jejich ocenění nebo další různé druhy lpění, jaké si jen dokážete představit.

Když odejdeme ze své životní cesty a dostaneme se do kruhu této závislosti, je naskočení zpět velmi těžké. Neříkám, že nemožné, ale je těžké. Někdy je volání tak silné, že toto přebije a vrátíte se na svou cestu. Ale může trvat i mnoho let, než se vrátíte na svou cestu zpět a nebo se to taky nemusí stát. Řekla bych, že to je ten výraz – vystoupení z komfortní zóny, který se teď hojně používá.

Dalo by se to přirovnat k tomu, že člověk který sejde ze své životní cesty si vytvoří svůj malý svět ve kterém vybuduje jistoty (komfortní zónu) k tomu, aby se mohl bezpečně pohybovat a přestane vnímat širší svět a propojení a otevřené možnosti, které se nachází okolo nás každým dnem.

Takzvaně ztratí otevřenou mysl.

Tyto malé světy, je pak velmi těžké otevírat a propojovat navzájem, protože pokud chceme tvořit opravdu to dobré je třeba otevřenou mysl mít a spojovat se s lidmi, kteří to mají podobně.

Tahle ztráta, způsobuje nejen vnitřní frustraci a pocit neustálého „nemám dost“ nebo „jsem nedostatečný“.  A dalším aspektem jsou zdravotní problémy, které se začnou objevovat a sílit.

Jaký by mohl být recept z tohoto ven?

Myslím si, že každý člověk má kdykoli šanci změnit cokoli si bude přát. Výmluvy jako, okolnosti, teď to nejde, není správný čas, nejdřív tohle a pak támhleto a potom možná to, co doopravdy chci, nejsou opravdovou překážkou.

Vše co se děje a jakákoli situace, která přichází je realita, kterou si tvoříme my. Potřebujeme ji přesně tak, jak v tu chvíli je, pro uvědomění si své další cesty a pro uvědomění si svého poslání duše.

Pro jednoho stačí malý impuls, pro někoho je to třeba nemoc a další jde po své cestě jasně…ale to neznamená, že je bez překážek. Právě naopak, vábniček, jak sejít z cesty bude mnohem víc..

Mějte spokojené dny

Ester

Ester Šafránek
Je matkou, manželkou a ženou, která žije svůj život naplno, se vším co jí přináší. Ester působila dlouho na obchodních a manažerských pozicích v oblasti telekomunikací a techniky. Zde získala zkušenosti s prodejem, vedením lidí a školením. Od 14 let píše poezii a věnovala se aktivně 6 let divadlu. Oblast obchodu opustila po závažných zdravotních komplikacích, kdy přehodnotila svůj život a rozhodla se vydat jiným směrem. Nyní se věnuje již 8 let aktivně prevenci zdraví pomocí přírodních zdrojů a působí jako masérka. Nyní se nejvíce věnuje práci s dětmi a těhotnými. Ukazuje lidem cestu, jak se kvalitně starat o sebe a své zdraví. V současnosti vytváří projekty Ženy na víně a Pojďme tvořit lepší svět. Ester je autorkou sbírky básní Jeden den >> a dále ebooků: 13 pravidel efektivní komunikace po telefonu k vydělávání milionů a Jak úspěšně domluvit schůzku po telefonu Více o autorce si přečtětě ZDE Příběh Ester si přečtěte zde >>
Komentáře